Zatočte s pouští v duši..
S pouští v naší duši je třeba zatočit... 21.7.2012
Někdy se stane, že poušť v naší duši zapříčiní někdo, od koho byste to nečekali. Někdo blízký, někdo, s kým jste sdíleli kus života.Poušť je tak ještě vyprahlejší a studně s vodou se zdá ještě vzdálenější. A jednoho dne zjistíte, že už není cesta zpátky. Je to situace, která odporuje pravidlu, že věci mají tendenci řešit se sami. Je to ta vyjímka, která potvrzuje pravidlo a my musíme najít sílu a odvahu vyřešit ji neodkladně a nečekat. Nečekat. Čekání prodlužuje agonii a nic neřeší. A myslet na to, že vždycky je tu někdo, kdo je s vámi. Lidé kteří věří v Boha, věří, že je s nimi v tu chvíli Bůh. Lidé, kteří tuhle berličku nemají, se musí spolehnout na lidi kolem sebe. A věřte, že vždycky je tam někdo, kdo vám tu ruku podá a tu vodu přinese. A když už jste tu hlavu jednou zvedli, nenechte se udachmat zdánlivou neřešitelností. Ten, kdo vás dachmá, přesně na tohle spoléhá. Vydržte, protože jste silné, skvělé, jedinečné osobnosti a slunce si vás zase najde.
Co s pouští v naší duši? 8.5.2012
Někdy se člověku dějí věci, kterým nerozumí a netuší proč se dějí zrovna jemu. Klesání ke dnu a nemožnost se zachytit byť jen stébla je ten nejblbější pocit, jaký může člověka potkat. Ve své bolestné bezmoci nevidí stéblo pomoci. Většinou se ale věci mají tendenci řešit sami, jen co je přestaneme usilovně řešit. Svět slz je tak záhadný.
"Poušť je tak krásná právě tím, že někde skrývá studnu"řekl malý princ. I poušť v nás někde skrývá studnu čerstvé vody